Dnešní téma: Fair play & chování k soupeři

Na jednom z posledních školení pro porotce padl neobvyklý dotaz: "Co je vlastně sportovní chování? Co se ještě toleruje a za co už může být udělena diskvalifikace?"

Zdánlivě jednoduchá otázka, na kterou však neexistuje jednoznačná odpověď. Žádnou definici ani výčet konkrétních situací totiž k dispozici nemáme. Přiznám se, že jsem se nad touto problematikou nikdy moc nezamýšlela, protože jsem žila v přesvědčení, že v cheerleadingu (zvlášť v tom našem 'nekomerčním') jsme všichni na jedné lodi. Vždyť se tím taky všude a rádi oháníme - jak se v našem sportu soupeři navzájem podporují a jak jsme jedna velká rodina... Následná diskuze, která se k tématu rozjela, mě však velmi rychle vyvedla z omylu. 

Samozřejmě jsem si byla vědoma toho, že s rostoucími ambicemi některých klubů, zejména funguje-li jich více ve stejném městě, občas rivalita přesáhne jakousi zdravou mez. Samozřejmě chápu, že když členové přestupují jinam za ne úplně příjemné situace, ať už jsou cíleně přetahováni nebo se na základě interních rozporů rozhodnou sami, nebudou asi dotyční oplývat vzájemnou láskou a podporou... Ale to, co jsem si tehdy od účastníků školení, kteří se na rozdíl ode mě na soutěžích pohybují mezi soutěžícími, vyslechla, mě docela šokovalo a leží mi to v žaludku doteď. 

Jak je možné, že malé děti na soutěžích hromadně odchází z tribuny za teatrálních komentářů typu "ježiš to je strašné", "ti jsou trapní", "schválně s nima nebudem řvát jejich pokřik" nebo "tak na ty se fakt koukat nebudeme, to je ztráta času"? Jak je možné, že už takhle malé děti záměrně bojkotují vystoupení ostatních týmů, když všichni trenéři tvrdí, jak jim pravidelně cpou do hlavy, že je mají podporovat? Jak se na tom všem podílí a vědí o tom vůbec, nebo žijí ve stejné iluzi jako ještě donedávna já? A jak se vůči takovému chování má vymezit ČACH?

Tohle je totiž jen malá ochutnávka... Nedokážu jasně definovat, co všechno spadá pod termín "fair play", ale výše zmíněné, dle mého názoru, rozhodně ne. 

Možností, jak se k tomuto problému postavit, je mnoho - otázkou zůstává, ke které se přiklonit, aby to taky k něčemu bylo. Účinné řešení je podle mě naštěstí celkem "jednoduché" (což ovšem ještě nutně nemusí znamenat "snadné"...).

O tom ale více až příště :-).

Mgr. Petra Žáková, porotkyně ICU, ECU, ČACH

Pozn.: Chcete-li k tomuto tématu přispět do diskuse, zašlete nám svůj příspěvek na cach@cach.cz.