„Pocházím z dětství“ – to jsou slova Antoina de Saint-Exupéryho, autora světoznámého pohádkového příběhu o Malém princi. V této krátké větě je obsažena podstata každého z nás. To, jaké prožijeme dětství, má totiž zásadní vliv na to, jaký bude celý náš život.

Psychologové uvádějí, že děti se učí hrou a vzorem. Je potřeba si jako trenér uvědomit, že kromě rodičů jsme další důležitou autoritou v životě dítěte a je potřeba si uvědomit, že jsme pod drobnohledem všech našich svěřenců. Sledují, kdo jsme a co děláme, a ne to, co říkáme nebo si myslíme. Všechny základní vzorce chování si totiž děti odvozují z toho, co vidí kolem sebe. Je to obzvlášť důležité proto, že přejímáním našich vzorů si vytvářejí základy svých osobností, které stojí na sebehodnotě, sebedůvěře a sebeúctě. 

Pokud se dítě učí v herním prostředí, provádí danou činnost spontánně a nevědomky. A v nevědomém učení udrží dítě mnohem déle pozornost a zajímavá náplň v nich vzbudí emoce, které vytvoří z dané činnosti zážitek. Díky zažité emoci chce totiž dítě přirozeně činnost opakovat a zdokonalovat se v ní. Stejně tak je důležitý pocit z prohry. Děti se nesmí bát udělat chybu a správný trenér by měl umět chybu využít jako učební proces. Dítě zároveň potřebuje vědět, že je v pořádku emoce mít a že za jejich projevy musí začít postupně přebírat zodpovědnost.

Buďme pro naše sportovce dobrým vzorem, mějme své zásady. Ať je to, že jsme názorově stabilní, že držíme slovo a umíme přiznat svou chybu. Nelžeme a k ostatním se chovejme s úctou a tak, jak chceme, aby se druzí chovali k nám. Dovolme jim stát se tím nejlepším dospělým, jakým mohou být.

Autor článku: Michaela Rom Tisarová, členka Prezidia ČACH